... jak stárnou jizvy
na poušti
v prastarých vykopávkách
v nichž vítr mívá úkryt
šeptává tajemství tak viditelně nerad
o tom, že vláhu zná a ví kde teče řeka
tu vlhkost odezírám ze rtů
jsem někdy prostořeká
tak voní žízeň
však víš
neumím mlčet
když opouštíš mě ty a moje síly
strachem jsem ochromená z pavučin
přesto k nim stále často mířím
rozkoš je nehlubší mou ranou
tak zase zítra...
tak chutná bolest
a kříž
do ztracena
jak jizvy na zápěstích
i Cháron možná měl víc štěstí kdysi
za převoz platím tu pevnou jeho cenu
dluhy své splatit už nikdy nedoženu
tak stárnou jizvy
když spíš