...duha trochu jinak
na prsou svírám
tebe
jak tečku z otazníku
když tma se změní na pocity
na jednoduché rysy
stojíme na rovníku
bez našich stínů
a násobíme tvary dvěma
jen jeden tlukot za hodinu
než odbije nám
celá
už nějak zapomínám
jak vypadala tvoje duha
splýváš mi vertikálně
i v horizontu to jde ztuha
a možná před týdnem
jsem byla vlastně druhá
stejně jak kdysi
nemůžu dneska k tobě
aspoň visím
na krku
tak podprahově
spadnul jsi tehdy málem z nebe
já za nějakou dobu z višně
že hodíme se k sobě
říkals pyšně
my víme
všechno
vždycky špatně
promlčeni jsme v extázi
co tváří se tak nenávratně
ty dny
co stojím na hrázi
stejný jsou jako všecky
už mlze nečelíme spolu
tak nějak
sporadicky
měníme tvary
směrem
dolů
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
